Třetí z koncertů Českolipského komorního cyklu přinesl nejkrásnější možné spojení v komorní hudbě, spojení koncertní kytary a lidského hlasu. Písně italských romantických autorů a lidová poezie severní Itálie na věčné téma lásky a smrti se nesly zaplněným kostelem Mistra Jana Husa v České Lípě. Od návštěvy koncertu diváky nedoradilo ani chladnější počasí, které ovšem dalo zabrat jak kytaře, tak prstům Pavla Steidla. I přes zkřehlé prsty ale skladby pro sólovou kytaru podal s virtuózní přesností.
Pavel Steidl zavítal na Českolipský komorní cyklus podruhé, poprvé to bylo v roce 2021 a diváci mohli jeho vystoupení sledovat pouze online. Nyní k sobě přizval sopranistku Ivanu Bilej Broukovou, s kterou ho pojí dlouholeté přátelství a vzájemná náklonnost k práci toho druhého. Večer načala skladba Katalánce Fernanda Sora, další skladby publikum přenesly do Itálie, Pavel Steidl vyměnil klasickou kytaru za kopii romantického nástroje a společně s Ivanou Bilej Broukouvou představili Arietty Maura Giulianiho.
Druhou část koncertu vyplnila velmi osobitá tvorba Carla Domeniconiho, který není jenom skladatelem Itálie, ale i české Berounky, u které rád rybaří. Také Domeniconi je přítelem Pavla Steidla a skladbu Steidleriana pro něj složil jako dárek k narozeninám. „Dodnes nevím, zda mi tím chtěl udělat radost nebo se mi pomstít. Tvrdošíjně ale trvá na tom, abych ji vždy hrál přesně podle notového zápisu,“ svěřil publiku Pavel Steidl. Suita se totiž vyznačuje technicky náročnými prvky, alikvótním zpěvem a četnými dalšími efekty.
Carlo Domeniconi jednou řekl, že doba podceňované klasické kytary je pryč a je na čase ji přijmout takovou, jaká je: silnou, zvučnou a s bohatou paletou výrazů, která nemá obdoby.
S tím souzní i Pavel Steidl, který dodává, že problémem kytary není síla zvuku, ale sál. „Kytara nemá ráda sál bez dozvuku, bez echa. Tady je pro kytaru krásná akustika, kulatý tvar je úžasný,“ podotkl Steidl na adresu českolipského kostela Mistra Jana Husa. Večer pak završily Domeniconiho milostné písně severní Itálie, představující zhudebněnou lidovou poezii v severoitalských dialektech, které soudě podle potlesku byly publiku nejbližší.
Foto: ČLKC / Martin Špelda
